Maximum. Noizu?

Ti kdož omylem kliknou na kouzelné tlačítko Play a vzápětí co zazní první tóny nesnesitelného hvízdání, nebo v jiných případech téměř ultimátní ticho, jenž je pouze zdánlivé, zapříčiněné buď nedostatečnou aparaturou a nebo posluchačovou hluchotou, jenž hned tluče do klavesnice hledajíc klávesu SPACE, po touze dopřát si trochu prostoru pro melodické ticho větráku Personálního Computeru si mohou myslet, že je zde něco v nepořádku. Opak je pravdou. To jen Milan Guštár nedbajíc běžného posluchače nechává zase generovat nějaký tón zezhora dolu, nebo naopak.

tady máme maličkej nástřel co o tom řiká sám tvůrce:
Flex je cyklus elektronických kompozic, který vzniká od roku 1999 a mapuje zvukové možnosti kombinace jednoduchých tónů a šumů. Spojujícím prvkem je proměnlivost některého ze základních parametrů – tónové výšky, tempa, barvy atd. Grafické partitury, které jsou součástí cyklu, vznikají někdy na základě zvukové struktury, jindy je zvuk generován podle předem připravené partitury a jedná se pak o jistou formu sonifikace. Struktury zvuku či obrazu jsou generovány stochastickými či deterministickými algoritmickými postupy. Pro zvukovou realizaci používám program csound.

Popravdě z mého lajckého pohledu je to spíš jakási pračka na uši. Když vám tak začne vibrovat všech 6 stěn vaší místnosti ve které se čirou náhodou zrovna nacházíte, brzo zjistíte, že se vám tak trošku a zachvilku trošku víc začínají zahřívat uši zevnitř. To jen materiál vašich ušních bubínků začal z nepřetržitého pohybu odvádět teplo do okolních částí vašeho zvukového aparátu následně prohřívajíc kost lebeční.