Jediná věc jak popsat jeho hudbu je asi vyjádření pocitu.
Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , Temné – kruté , a temné a to vše na kytaru.
Žádnej obrázek, málo aplauzu.
To snad nebude, pravda, ale uvidíme kolik lidí si tohle přečte.
Makve je přírodní typ čleóvěka, ten co cítí vibrace země, miluje hučení řeky a vítr v korunách stromů. Naposled co sem ji viděl dělat zvuk, byla totálně zašmodrchaná v kabelech produkujíc prostorový zvuk..jak jinak, už ste někdy slyšeli zvuk jinak než prostorově?
No v tomhle případě šlo o surrond system něco jako že 5+1 nebo tak něco ;)
Mám trochu obav, že až uvidí setup v kravíně, se stejgí uprostřed a reprakama na všechny světový strany, určite tomu tlaku v žaludku neodolá a vrhne se do produkce nějakého surroundu. Doufam, že to tentokrát bude něco třošku minimalističtějšího..že by mono :), tak jako tak sem těšim co zase vymyslí.
Minimalistycký 
Miszu, tak by se dal jednoduše popsat náš další účastník festivalu moo-cow. Kdo je ale minimalstou? Ten jehož věci mají čistou formu, nebo ten jehož věci vznikly za minimální vynaložené práce?
Pokud je to ten první, tak OKej, ale pokud se do díla počítá i proces pak by se dalo říci, že Miszu je naopak zasadním maximalistou. Jeho práce nabývají sice čistých forem, ale to vše je podložené hodinama a hodinama zíraní do monitoru, pájení, broušení, opracovávání a programování.
Tentokrát jeho vystoupení bude obsahovat vše již zmíněné plus jednu další zdlouhavou a únavnou rutinu a tou je drilování hry na akustickou kytaru.
Pokud se všechno povede tak jak je nahozeno, a Miszu si postaví nějaký, jak je jeho zvykem “low level” elektronický nástroj, předvede nám svoje toque flamenco násobené kadencí low level Linux Open source loopru.
Tohle bude melancholické, rychlé, současné s kořeny v předminulém století.
V poslední době “Super busy man”. Michal Cabowitz je jeden z atuálně workoholicky aktivních hudebníků na české scéně. Opět, “vizuální” umělec participující kde jen to jde. Často je vidět v galerii Školska 28, úspěšný nástupce bývaleho labu v Jelení. Jak už to tak chodí u vizuálně smýšlejících lidí, Michal pracuje hodně s Open Source nástroji jako jsou Pure Data, vvvv a jim podobné.
Jeho hudba je procesem evoluce “jednoduchých” vstupů trasponovaných do barevného noizu s obrazovou zpětnou vazbou. Tohle je trošku sporná věc. Někdy je zvuk výsledkem pro věc stvořených nástrojů, jindy zase důsledkem transformace obrazové paralely.
Omlouvám se, ale Michal je jaksi stydlivý, nebo co :), takže pro vás nemám žádnej odkaz na souhrnější prezentaci, což ale může být impulzem proto, aby jste zvedli zadky a přijeli se podivat na moo-cow co že to vlastně tahleta transformace veškerá znamená.
Stejně tak jak její délka jména tak i její vzezření je vcelku pomenších rozměrů, nicméně stejně jako v tai-chi jsou kratké pohyby mistra ty nejzákeřnější, tak pohyby Cil nad její Yamahou sou ty nejsofistikovanější.
Vyrazem Cil je improvizace nalezeného, v potu tváře nalapaného zvuku, jenž následně prohání svou japonskou krabičkou vášně, v mžiku transformujíc v rychlé a úderné změny tónů, rytmů a barev. Tlačítka jsou sice její doménou, ale kdo ví, možná ji zase popadnou choutky zákeřné improvizace a ozvučí neozvučitelné. Přijďte na moo-cow poslechnout si, jak zní svět Cil.
Další předtavení jednoho z performerů na moo-cow bude poněkud nejasné, stejně tak jak k jeho jménu přísluší.
Dog Transluent známa osoba na československo-sanfanciském poli umění. Pravě protože je už tak známej, že když jde kolem technické knihovny musi vždycky utéct dovnitř alespoň na 8 dlouhých hodin, aby alespoň trošku odradil své fanoušky, nechal se ozářit mutantským slizem…který když to na něj příjde a přichazí to celkem často, z něj udělá vyjícího poněku podivně obléklého pejska. Ten pak vyje kde se dá a skym se dá, což z něj dělá ideálního společníka na cestě hudební improvizací. Kdož má rád tajemné hrdiny doby poCzechtekové, určitě ocení představení Dog transluent na blížícím se festivalu moo-cow.
Koncert v kravíně, bleeeee….
Jestli sdílíte tenhle názor, pak jste asi ještě neviděli fotografie z prostoru kravína kde se moo-cow bude konat. Fotografie najdete na stránce foto-galerie.
Zdravím všechny zvuku chtivé.
Radio stream je opět ve vzduchu, stačí jej jen chytnout.